...moje kecy

Koho tím otravovat?

27. prosince 2013 v 23:52 | Týna
Chvíli jsem přemýšlela, jestli vůbec a co sem vlastně psát. Chtěla jsem tu zoufale rozmítat nad tím, jestli moje důvěra náhodou není slepá a můj strach, že si tím podrážím aktuálně i do budoucna vlastní nohy, není na místě. Na rozluštění téhle "záhady" si stejně minimálně do zítra musím počkat. K čemu jsem se ale dostala později, co mě ale spíš zarazilo a vlastně i překvapilo... I kdybych měla nějakej problém nebo nějaký dilema, se kterým bych se chtěla někomu svěřit a poradit se, (což se vlastně v poslední době zas tak často nestává, radši se s tím vypořádávám sama), nejsem si jistá, za kým s tím jít. Nějak si vždycky automaticky dopředu v hlavě střádám scénář: "Jasně, ta mi na to řekne tohle, ten mi na to řekne něco jinýho, těm to bude úplně jedno atd." Jo, někdy je asi lepší, když mi do toho nekecá nikdo další a když si to promyslím pořádně sama, nikým neovlivňovaná. Jen bych si měla dát pozor, aby mi to nevlezlo na mozek. Uznávám, i tak se už kolikrát chovám poněkud divně a šíleně. Snad to moje okolí chápe/brzy pochopí a promine mi to.

Taky doufám, že moje tělo brzy pochopí, že chci právě teď jít spát a přemýšlení o tom všem rozporuplným není v tuhle chvíli vítaná činnost. Snad brzy.

Vánoční (ne)pohoda

26. prosince 2013 v 21:24 | Týna
Moji milí návštěvníci,

po tak dlouhý době, co sem píšu vlastně ani nevím, koho oslovuji. Nejspíš někoho, kdo se sem dostal naprostou náhodou, protože něco hledal. Aspoň statistiky to tvrdí.

Den se dnem se sešel, rok 2014 nám klepe na dveře. A já jsem se v jednu určitou chvíli rozhodla, že moje názory, moji náladovost i mojí radost budu čas od času ventilovat skrz blog. Ani nevím proč. Když se podívám zpátky na moje články, musím se usmívat. Zčásti jsou to články, pod který bych se dneska už nepodepsala, ale bylo to prostě moje mladší já.

Od posledního článku si legálně můžu do formulářů zapisovat nejvyšší doažené vzdělání střední s maturitou, můžu se nazývat vysokoškolačkou a dokonce, pokud přežiju aktuální zkouškový, budu si tak říkat i nadále. Můj život se vesměs přenesl do hlavního města, což v jistých ohledech oceňuji. :)

Jsou určité kapitoly v mým životě, který bych ráda uzavřela, ale jedna osoba evidentně dělá všechno pro to, aby se to jen tak nepovedlo, aneb zkuste z někoho po třech letech dostat zapůjčenou věc.

Neměla bych si stěžovat, zas tolik věcí mi v životě nechybí, jen si v tuhle chvíli představuju Vánoční pohodu trochu jinak. Alespoň, že ta neviditelná a možná i netušená podpora existuje. :) Jo, prostě jsou v tuhle chvíli místa, kde bych byla mnohem radši a rozhodně vím, s kým bych tam chtěla být...


Třeba někdy příště se těším na další návštěvu, třeba někdy příště budu mít lepší náladu, třeba někdy příště...

Po roce a ještě delší době

25. dubna 2011 v 21:46 | Mandie...Kikííís...
Tak vás tu zdravím zase o rok starší, snad možná i moudřejší, s dalšíma zážitkama mám pocit, že plná pozitivní energie. :) Ani si nejsem jistá, jak často sem zase budu psát a čeho se to bude týkat. Abych pravdu řekla, vlastně sem v tuhle píšu z toho důvodu, že jsem jedné slečně na blog napsala komentář i s odkazem na můj blog a myslím, že rok starej článek by jí o mě asi moc neřekl.
(Aby jste zhruba věděli, čeho se týkal: Minulý týden v úterý jsem byla na koncertě OneRepublic a poštěstilo se mi chytnout zpěváka Ryana za ruku a konkrétně Weili se to povedlo vyfotit, což mě upřímně potěšilo
Nečekám, že by se mi snad v jednom článku podařilo shrnout jeden rok mýho života, ale to hlavní se můžu pokusit zachytit. :) Možná takový to nezlomovější, na co si vzpomenu vám napíšu do dalšího článku, nakonec i mě pomůže si v tom udělat trochu pořádek.

Sice ještě s plno věcma na práci, ale úsměvem na tváři se s váma loučí Kiki:)

Do všech stran...

11. dubna 2010 v 23:17 | Mandie...Kikííís...
Jo, mám dojem, že moje JÁ se rozpadá na kousky na všechny strany a vůbec se začíná tak divně ztrácet. Jsem jiná než sem bývala, může za to víc lidí a věcí a na druhou stranu se to dost lidem nelíbí. Hlavně to štve mě, ikdyž jsem se trochu naučila někdy dost věcí, kteýr mě štvou ignorovat, přípd. před ostatníma to nedávat najevo. Hmm...

Myslela jsem...

14. března 2010 v 19:44 | Mandie...Kikííís...
..., že s člověkem, kterýho mám ráda se budu bavit, ať už bude mít jakoukoliv náladu. Jsem snad jediná toho názoru, kdo si to naivně myslí? Asi to už tak vypadá.
Nejradši bych byla kapka, která díky víru skončí tam, kde jí nikdo nebude hledat nebo nenajde.

Lepší?

1. března 2010 v 21:19 | Mandie...Kikííís...
Chacha. Kdyby bylo... co by kdyby, všechno je tak, jak to je. Na jednu stranu bude zítra ve škole celkem klid, ale to mi je teď jedno... Přitom by stačilo tak strašně málo, jenže bohužel stačí i tak strašně málo a není to lepší, ale naopak horší. Vždycky je něco z čeho mám radost, ale potom taky to, co mi jí vyruší. Aspoň, že vždycky je alespoň jedna věc, která pro mě může být pozitivní. Nebo takovej jsem zaítm měla dojem. Vlastně ani nevím, jestli to, co píšu, má vůbec ještě nějakej smysl. Radši končím, než začnu mlet další blbosti. Sama sobě i Vám přeju GL a mějte se...
.Škraboška z našich sobotních šibřinek, která docela v tu chvíli vystihla moje vnitřní pocity.

Over and over...

25. února 2010 v 20:18 | Mandie...Kikííís...
...je to všechno na nic. Proč se nejde na nějakej čas, nebo aspoň chvíli od toho všeho odtrhnout? Ne, že bych se za poslední dobu cítila nějak extra čilá, ale tenhle týden je fakt extrém. Nejradši bych si vzala Ibalgin nebo cokoliv jinýho na bolení hlavy, zalezla do postele a spala. Až do tý doby, než bych zase nabrala všechnu tu poztrácenou sílu a energii a zahodila to všechno negativní. Tak sakra, proč to nejde...? Fňuk, fňuk...

Strach...

12. února 2010 v 0:25 | Mandie...Kikííís...
...že bych další článek věnovala tomuhle strašně "optimistickýmu" tématu? Mrzí mě to, ale budete to muset vydržet. Vlastně to asi ani moc nebudu konkretizovat. Co se dá celkem čekat, je strach ze smrti. Další strach ze ztráty přátel, přátelství. A to poslední...
Teď ale fakt optimistická fotka. :) Napůl momentka, sem se fotila, ale pak sem na chvilku začla vnímat pc (a na foťák zapomněla) a pravděpodobně se smála něčím strašně vtipným řečem, nejspíš. :D Přece jenom je to nějakou dobu, už nevím. :D

Bojím se.

4. února 2010 v 21:07 | Mandie...Kikííís...
Bojím se, protože vím, čeho jsem schopná.

Nuda, nuda...

4. února 2010 v 11:23 | Mandie...Kikííís...
...právě úspěšně sedím v ordinaci na zubním, nudím se, iPod se mi vybil, číst už mě neba, tak sem se rozhodla vyzkoušet svůj internet v mobilu zdarma. :D A právě zjišťuju, že psaní článku z mobilu je strašně náročná věc a že už mě to neba... moje prsty, teda spíš palce to skoro nepřežívají, tak pá... :D

All Fall Down...

2. února 2010 v 20:28 | Mandie...Kikííís...
..znáte tu krásnou písničku od One Republic? (případně tady)
Už jakou dobu jí mám jako vyzvánění na mobilu, ale až v poslední době se s tím mám chuť ztotožňovat, nebo teda aspoň s něčím. Jo, protože až v přehnanejch návalech se mi v poslední době zdá, že se mi prakticky všechno hroutí pod rukama a já nevím jakým lepidlem to zase všechno slepit. Některý lepidlo totiž nakonec zapůsobí přesně naopak, což je naprd... Možná to je přehnaný a v tuhle chvíli to prostě jenom přehnaně prožívám, což jak už se dřív ukázalo, umím docela dobře. Jen prostě nesnáším tyhle pocity a ještě víc nesnáším to, že si za hodně můžu sama. Ale asi jsou věci, v kterých se nikdy nezměním anebo to půjde hodně pomalu. Ale pravděpodobně ne, když se budu cítit jako rozpadající se hromádka, místo toho, abych byla taková ta živá optimistická osůbka. Myslím, že svoje pocity sem si vylila dostatečně, teď se radši půjdu učit tu druhou světovou válku, abych za ní dostala aspoň dostatečnou. Ale jsem ráda, že jí máme přesunutou až do kvinty, protože na pravěk a starověk bych teď už tuplem chuť neměla. Mějte se... :)
PS. Taky Vás tak oslnil, jako mě? :D

Zahrajem si na Robbieho?

14. ledna 2010 v 20:31 | Mandie...Kikííís...
Tak jo. Sin sin sin. →Výtlem. :D Divíte se, když Vám někdo na kalkulačce začne mačkat sinus s tím, že je Robbie? :D Mírně sem se flákla o stůl do nosu díky tomu, ale v tu chvíli mi to fakt nevadilo. :D Zjištění, že se na mojí kalkulačce dá napsat EMO a BAF!!! mě taky slušně rozesmálo a to je asi tak všechno, čemu bych se mohla smát. Když vidím všechny ty svoje známky ze zemáku a chemie(matiku, fyziku a děják radši nezmiňuju), tak se mi spíš chce brečet a to, že vůči mě náš četinář nemá zrovna nejmilejší připomínky, to mi na tom zrovna nepřidává. Ráda bych to zvládala líp, ale nějak se mi nedaří, tak doufám, že aspoň zítra dám nějak rozumně fyziku. Uvažuju o tom, že už pomalu zalezu do postele a zase se jednou pořádně vyspím, třeba aspoň to trochu pomůže. Možná si předtím pustím "To je takový to, jak tam ta ženská zpívá strašně vysoko, ne?", v překladu do češtiny Nightwish (aneb když někdo perlí). :D Mizím a zase se časem ukážu, pá. :)
Mimochodem, co na tý fotce vidíte? Mám dvě různý možnosti, co byste mohli. :) Ale je fakt, že fantazii se meze nekladou. A na co pak sníh a obyčejnej kelímek od čokolády z automatu stačí. ;)

Cha-chá.

10. ledna 2010 v 21:19 | Mandie...Kikííís...
Dneska jsem se přesvědčila o tom, že když si něco nezorganizuju sama, tak to nemám. Teda teď konkrétně mluvím o tom, že jsme měli jet lyžovat na Šacberk. Teda, prej že se domluvíme. Ale asi z toho nějak sešlo. Možná to bude tím, že jindy obvolávám já všechny a tentokrát jsem to neudělala. :D Každopádně mě osobně to zas tak nevadí, ikdyž jsem na lyžování chuť měla. :D Vyrazili jsme totiž do akce, teda prvně na hromady shrnutýho sněhu na náměstí, kde se k nám přidali škvrňata s zářicím úsměvem na tváři. Zážitek. Ale ještě větší potom. Skoro nikdy jsem se necítila líp než dneska se svojí skoro vlastní prohrnutou cestou k naší brance na zahradě. Vlastně něco jako slepá ulička pro pejskaře. :D Prostě mi to přijde naprosto skvělý a dokonalý. Kdo neviděl, ten možná nepochopí, co se mi na tom tak strašně moc líbí. :D

Ještě jsem se chtěla vrátit trochu k včerejšku. To jsme byly lyžovat taky, s kámoškou. Jenže já měla lyže a ona nový prkno, proto se to nechala zase znova učit a já místama jezdila na vleku sama. Vždycky jsem byla toho názoru, že radši pojedu sama, než s někým cizím, že to jinak bude trapný (třeba hlavně to ticho). Musím ale říct, že jsem se docela spletla. Jsem stihla za tu dobu jet asi s třema lidma. Zaprvé s jednou holkou, která od svých 7 let na lyžích stála poprvé za tu dobu. Zadruhé s jedním týpkem, co tam byl se svým synem a jeho sestra z HB tam už byla dopoledne a říkala, že to bylo daleko lepší. Zatřetí s nějakou paní, která se mnou sdílela, že to, co padá je naprostej humus a je to horší než kdyby to byl obyč déšť. :D Bylo to něco jako namrzlej sníh. :D
Myslím, že to, co sem napsala zdaleka stačí a já půjdu dělat zase něco záživnějšího, než psát na blog věty, který si moc lidí nepřečte. :) Pokud jste se dočetli až jsem, tak dík a mějte se. Třeba zase časem. :) ;)

(Úplně nakonec jsem si vzpomněla, že jsem dneska viděla strašně velký "stádo", dobře možná spíš hejno kačen na řece. :D Jsem se úplně musela smát, když jsem je všechny slyšela "řvát" přes sebe. :D Nakonec ta fotka, to jsou oni, akorát háček je v tom, že možná spíš uvidíte počet, než něco konkrétního. :D)

Objektivní názor?

9. ledna 2010 v 16:53 | Mandie...Kikííís...
Na některý věci mám jen ten subjektivní a kolikrát se divím, když zjistím něco jinýho. Na druhou stranu si myslím, že ti, kteří maj objektivní názor na něco, ten můj subjektivní by nidky nepochopili. Nebo rozhodně ne tak, jak to myslím já a možná i cítím já. Změní se v tomhle směru něco? Jsem si jistá, že se neustále díky něčemu měním, ne málo a docela často. Nejsem sama já vím, tak to prostě chodí. Pořád si ale nejsem jistá, jeslti to je vždycky dobře a co to vlastně pro mě znamená...

Člověk tu skoro ani nedojde...

31. prosince 2009 v 13:18 | Mandie...Kikííís...
...ale už je to zas konec roku. Jen od doby, co jsem psala (vlastně jenom ťukla pár písemenek) do předchozího článku už taky uběhl měsíc. Za tu dobu se už stalo zase hodně věcí, já ani pořádně nevím, co a kdy, protože je toho tak moc, že mi to splývá dost přes sebe. :D Hodně školy, pár výletů do Brna, oslava narozek naší paní třídní s dortem a odmocninou z 2500, fotka na výstavě fotosoutěže (dokonce jí můžete najít na tomhle blogu:), oslava mých narozek, po dlouhý době celkem úspěšná třídní čajka. :) To je asi tak na co sem si teď bez dlouhýho přemýšlení vzpomněla. Vím, že sem vůbec nepíšu a tím pádem sem už ani skoro nikdo nechodí, ale kdyby přece to měl někdo v pbudoucnu plánu, zase se na Vás budu příště těšit. S přáním hezkýho Silvestra a šťastnýho novýho roku se s Vámi loučí Mandie. :)

Teď nemám...

22. listopadu 2009 v 0:05 | Mandie...Kikííís...
...žádnej džus po ruce, proto se ptám Vás. Je tam napsáno: Před použitím protřepat nebo Před požitím protřepat?

Mandie - www.kams.blog.cz

Sem si čím dál, tím jistější...

19. listopadu 2009 v 21:02 | Mandie...Kikííís...
...že ten pěnovej "chobot", co máme ve cvičení, má na většinu lidí ve své blízkosti špatnej vliv; mrkání, "bengování", objímání a další blbosti. Ale aspoň jsme se zasmály. :)

Ve chvilce volna jsem se dneska stavovala do Alberta pro pití. To, že jsem stála v ne moc krátký frontě bych pochopila, protože v tu dobu chodí někteří z práce apod. Ale nepochopila jsem, proč si holky přede mnou musely každá koupit svoje Bravíčko, aby měla každá svoje. Fajn, dobře to ještě možná pochopím, asi ho fakt doma chcou mít. A druhá věc, která mě zarazila, že asi tak 13-letá holka přede mnou si kupuje onen časopis, nabere si k tomu ještě hromadu sladkostí a pak vytáhne kreditku, aby tímhle způsobem zaplatila 108 Kč. Fajn, je fakt, že v dnešní době už má kreditku dost lidí a tím pádem i těch mladších, občas i dětí, ale mě přijde naprosto absurdní platit takovouhle částku kartou. Krom toho, že zdržovala celou "krátkou" frontu za sebou...no nic, ale chtěla bych tuhle slečnu, až bude o něco starší, vidět hospodařit s penězma. :D
Fajn, už jsem se vypsala z toho, co mě zrovna napadlo a ještě jdu mrknout na fyziku, zítra totiž píšem. Tak "báj" :) A ještě k tý fotce - na zmenšený mi to ani tolik nepřijde, ale v originále mi to připadá jako umělý, ne opravdový. :D

Kde to bydlím, tyo...?

10. listopadu 2009 v 20:54 | Mandie...Kikííís...
Nevím z jakýho důvodu, prostě ve mě trklo a tak jsem dneska vystoupila z busu o zastávku dřív a šla jsem domů o kousek delší cestou. Asi sem si myslela, že půjdu čerstvým vzhuchem, ale nějak jsem se netrefila. Je pro to pár vysvětlení. Buď mi začíná hrabat, nebo v jedný části ulice topí sousedi směsí, do který přidávaj trávu a v druhý části ulice zase skořicí. Jako by nestačila, že dnešní den je celej sám o sobě takovej strašně divnej. Zase si přijdu fyzicky, ale i docela psychicky vyčerpaná a na to mi občas pomáhá brečet, prostě jen brečet nic nevnímat. Otázka ale je, co s tím, když ani o nepomáhá. Možná tak tři dny v tahu spát a vzbudit se jen na to nutný. Jenže kde ten čas mám vzít? A jak se znám, tak bych něco takovýho stejěn nezvládla, tak nevím, co hrotím... Asi Vás zase opustím a půjdu hrát, potom se třeba zkusit naučit ty letopočty do dějáku, to by se taky šiklo. Mějte se...

V jedný volný chvíli...

3. listopadu 2009 v 22:41 | Mandie...Kikííís...
...jsem čirou náhodou zjistila, že když člověk stojí chvíli na ulici u paneláků, může vidět tolik věcí. Stačí se jen pořádně koukat a rozhlížet, občas přemýšlet. Neříkám, že přesně tohle dělám. :D

Viděla jsem dvě "romské spoluobčanky", jedna s baterkou a druhá s igelitkou v ruce, jak se hrabou na sídlišti v každým kontejneru, berou to jeden po druhým a přitom od pohledu rozhodně nebyly oblečený jako "bezdomovkyně". Nechápu. Nejvíc mě ale fascinovala ta baterka. :D

Další, čeho si nešlo nevšimnout bylo blikání televizí různě v bytech. Po chvilce mi došlo podle zkušeností z domu, v kterým bytě chytají ještě analogový a kde už digitální vysílání. To digitální blikalo o něco pozděj, asi tak o dvě, tři sekundy? :D Teda aspoň tak to bylo u nás doma.

Jeden týpek, co se strašně "nenápadně" koukal z okna, vůůůbec neodrhnoval záclonu tak, aby si toho nikdo venku nevšimnul a ani trochu to nevypadalo blbě. Možná jsem fakt vypadala, že každou chvíli začnu něco provádět, třeba někomu vykradnu auto nebo začnu sprejovat po zdech. Nevím, co si o mě myslel, ale když se koukal potřetí a pak zatáhl žaluzky, z kterých nejspíš asi taky vykukoval...radši už jsem to nevnímala. :D Asi jsem vypadala jako bandita, když jsem si tam vyšlapávala obrázky do sněhu. :D

Taky mi došlo pár slov jedný písničky, u který jsem si myslela, že jsem si jí dávno přeložila a pochopila. A v tu chvíli se docela hodila. Ikdyž je fakt, že dřív jsem jí měla hodně spjatou s něčím o trochu jinačím no. :D

Na tohle mi stačilo 20 minut a ještě jsem se místama mezitím stihla nudit, což poslední dobou jinak moc nestíhám. Ani nevím, jestli to je dobře nebo špatně. Ale pro teď vím, že už půjdu spát, abych se konečně zase jednou vyspala pořádně, protože to taky moc dobře nestíhám. Pá.. :)
To bylo ještě dávno, když nebyl sníh. Myslím, že v sobotu. :D

Skandál v historii Partičky Ká...

6. října 2009 v 22:12 | Mandie...Kikííís...
...snad jedinej, ale ten největší. To byste nevěřili, co se stalo. (Dobře, asi věřili, ale já sit prostě strašěn beru. A taky osobně. Hlavně, že ten později zmiňovanej týpek u pokladny mrká na všechny 11-letý holky. :D)
Jak většina lidí z našeho města ví, v City Parku je už od otevření, což je už dýl než rok máme v KFC bezdenej kelímek. Jasně, teď už je to v každým KFC všude, ale loni na konci října byste to jinde hledali marně. A taky na základě toho pití vlastně vznikla Partička Ká, o níž si myslel Marek Ztracený, že má něco společnýho s Annou K. Heh. :D A dneska k nám, když jsme tam zase po delší době byli, po roce přišel jeden týpek právě z KFC s tím, že tak, jak jejich služby využíváme my to správně nemá chodit, je to kelímek jen pro jednu osobu, nepřenosnej, musí v něm být jen jedno brčko, tos tou že příště už nás vyvede ochranka a že to je potom fakt trapný. A to, že náma seděla parta asi 10 lidí a dělali totéž, co my a plno dalších lidi okolo taky, už nikomu nevadí. A navíc ceduli, kterou měli na jedný pokladně a kterou jsem si chtěla vyfotit, ale nestihla to, už sundali. Mám za to, že buď mají "vyhodit" všechny nebo nikoho, s tímhle ať se na mě nezloběj.

Jinak včera po mojí 14-denní nepřítomnosti kvůli angíně (naštěstí "jen", hrozili mi prvně i mononukleozou) jsem byla zase ve škole, a když už vidím, jak budu psát tolik písemek najednou, ještě si toho musím strašně moc dopsat a hlavně se to naučit, mám chuť nejradši odletět někam hodně do pryč, třeba na nějakou kometu, ta bude taky zítra částí mýho referátu do zemáku. :D

A jak jsem se Vám tady rozplývala nad tou krásnou slunečnicí, tak nakonec i ona, nebo spíš teda ta procházečka přispěla k mojí nemoci, no. :( Ale aspoň jsem stihla zkouknout hodně seriálů, místama si něco zahrát, navštívily mě veledůležitý návštěvy :), poklidila sem si pokoj a našla tu plno dalších blbostí, který už mi skoro chyběli. :D A taky jsem chytila Petin syndrom, což znamená (od teď :D), že jsem si lakovala nehty několika barvama. Jenže nevím, jestli to za to dopisování a spol. stálo. A navíc jsem až dneska zjistila, jaký máme krásný posezení v krku. :D

Teď už k prakticky poslednímu, ukončovacímu odstavci. Zítra večer se školou odjíždím do Berlína, vracet se budem asi někdy v neděli ráno. Už se docela těším, aspoň budu mít klid od toho každodenního života, kterej mě štve hned druhej den. Podle všeho bysme tam mohli mít i přístup na net, tak se třeba ozvu, třeba ne. Jak se mi bude chtít. Tak se tady mějte, já doufám, že si to taky užiju a nedojde snad k žádným rozporům, krizím nebo ničemu takovýmu. Pá... :)
...nelekejte se prosím tolik, jako já. :D ↑

Já Ti věřím, Ty bys i atentátníka přesvědčila, aby tu bombu snědl. :D
Všude, naprosto všude. Pche. :D
 
 

Reklama