Prosinec 2013

Koho tím otravovat?

27. prosince 2013 v 23:52 | Týna |  ...moje kecy
Chvíli jsem přemýšlela, jestli vůbec a co sem vlastně psát. Chtěla jsem tu zoufale rozmítat nad tím, jestli moje důvěra náhodou není slepá a můj strach, že si tím podrážím aktuálně i do budoucna vlastní nohy, není na místě. Na rozluštění téhle "záhady" si stejně minimálně do zítra musím počkat. K čemu jsem se ale dostala později, co mě ale spíš zarazilo a vlastně i překvapilo... I kdybych měla nějakej problém nebo nějaký dilema, se kterým bych se chtěla někomu svěřit a poradit se, (což se vlastně v poslední době zas tak často nestává, radši se s tím vypořádávám sama), nejsem si jistá, za kým s tím jít. Nějak si vždycky automaticky dopředu v hlavě střádám scénář: "Jasně, ta mi na to řekne tohle, ten mi na to řekne něco jinýho, těm to bude úplně jedno atd." Jo, někdy je asi lepší, když mi do toho nekecá nikdo další a když si to promyslím pořádně sama, nikým neovlivňovaná. Jen bych si měla dát pozor, aby mi to nevlezlo na mozek. Uznávám, i tak se už kolikrát chovám poněkud divně a šíleně. Snad to moje okolí chápe/brzy pochopí a promine mi to.

Taky doufám, že moje tělo brzy pochopí, že chci právě teď jít spát a přemýšlení o tom všem rozporuplným není v tuhle chvíli vítaná činnost. Snad brzy.

Vánoční (ne)pohoda

26. prosince 2013 v 21:24 | Týna |  ...moje kecy
Moji milí návštěvníci,

po tak dlouhý době, co sem píšu vlastně ani nevím, koho oslovuji. Nejspíš někoho, kdo se sem dostal naprostou náhodou, protože něco hledal. Aspoň statistiky to tvrdí.

Den se dnem se sešel, rok 2014 nám klepe na dveře. A já jsem se v jednu určitou chvíli rozhodla, že moje názory, moji náladovost i mojí radost budu čas od času ventilovat skrz blog. Ani nevím proč. Když se podívám zpátky na moje články, musím se usmívat. Zčásti jsou to články, pod který bych se dneska už nepodepsala, ale bylo to prostě moje mladší já.

Od posledního článku si legálně můžu do formulářů zapisovat nejvyšší doažené vzdělání střední s maturitou, můžu se nazývat vysokoškolačkou a dokonce, pokud přežiju aktuální zkouškový, budu si tak říkat i nadále. Můj život se vesměs přenesl do hlavního města, což v jistých ohledech oceňuji. :)

Jsou určité kapitoly v mým životě, který bych ráda uzavřela, ale jedna osoba evidentně dělá všechno pro to, aby se to jen tak nepovedlo, aneb zkuste z někoho po třech letech dostat zapůjčenou věc.

Neměla bych si stěžovat, zas tolik věcí mi v životě nechybí, jen si v tuhle chvíli představuju Vánoční pohodu trochu jinak. Alespoň, že ta neviditelná a možná i netušená podpora existuje. :) Jo, prostě jsou v tuhle chvíli místa, kde bych byla mnohem radši a rozhodně vím, s kým bych tam chtěla být...


Třeba někdy příště se těším na další návštěvu, třeba někdy příště budu mít lepší náladu, třeba někdy příště...