Únor 2010

Over and over...

25. února 2010 v 20:18 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...je to všechno na nic. Proč se nejde na nějakej čas, nebo aspoň chvíli od toho všeho odtrhnout? Ne, že bych se za poslední dobu cítila nějak extra čilá, ale tenhle týden je fakt extrém. Nejradši bych si vzala Ibalgin nebo cokoliv jinýho na bolení hlavy, zalezla do postele a spala. Až do tý doby, než bych zase nabrala všechnu tu poztrácenou sílu a energii a zahodila to všechno negativní. Tak sakra, proč to nejde...? Fňuk, fňuk...

Strach...

12. února 2010 v 0:25 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...že bych další článek věnovala tomuhle strašně "optimistickýmu" tématu? Mrzí mě to, ale budete to muset vydržet. Vlastně to asi ani moc nebudu konkretizovat. Co se dá celkem čekat, je strach ze smrti. Další strach ze ztráty přátel, přátelství. A to poslední...
Teď ale fakt optimistická fotka. :) Napůl momentka, sem se fotila, ale pak sem na chvilku začla vnímat pc (a na foťák zapomněla) a pravděpodobně se smála něčím strašně vtipným řečem, nejspíš. :D Přece jenom je to nějakou dobu, už nevím. :D

Bojím se.

4. února 2010 v 21:07 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
Bojím se, protože vím, čeho jsem schopná.

Nuda, nuda...

4. února 2010 v 11:23 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...právě úspěšně sedím v ordinaci na zubním, nudím se, iPod se mi vybil, číst už mě neba, tak sem se rozhodla vyzkoušet svůj internet v mobilu zdarma. :D A právě zjišťuju, že psaní článku z mobilu je strašně náročná věc a že už mě to neba... moje prsty, teda spíš palce to skoro nepřežívají, tak pá... :D

All Fall Down...

2. února 2010 v 20:28 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
..znáte tu krásnou písničku od One Republic? (případně tady)
Už jakou dobu jí mám jako vyzvánění na mobilu, ale až v poslední době se s tím mám chuť ztotožňovat, nebo teda aspoň s něčím. Jo, protože až v přehnanejch návalech se mi v poslední době zdá, že se mi prakticky všechno hroutí pod rukama a já nevím jakým lepidlem to zase všechno slepit. Některý lepidlo totiž nakonec zapůsobí přesně naopak, což je naprd... Možná to je přehnaný a v tuhle chvíli to prostě jenom přehnaně prožívám, což jak už se dřív ukázalo, umím docela dobře. Jen prostě nesnáším tyhle pocity a ještě víc nesnáším to, že si za hodně můžu sama. Ale asi jsou věci, v kterých se nikdy nezměním anebo to půjde hodně pomalu. Ale pravděpodobně ne, když se budu cítit jako rozpadající se hromádka, místo toho, abych byla taková ta živá optimistická osůbka. Myslím, že svoje pocity sem si vylila dostatečně, teď se radši půjdu učit tu druhou světovou válku, abych za ní dostala aspoň dostatečnou. Ale jsem ráda, že jí máme přesunutou až do kvinty, protože na pravěk a starověk bych teď už tuplem chuť neměla. Mějte se... :)
PS. Taky Vás tak oslnil, jako mě? :D