Září 2009

Skoro uklizeno=pocit tzv. rovnováhy?

27. září 2009 v 0:39 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
Asi na tom fakt něco bude. Poté, co sem si tak nějak pomyslně zase pár věcí přerovnala, našla, divila se, cože mi to vlastně říká Pane mám takovej skvělej pocit pohody. A už začínám mít pocit typu všechno je mi jedno, možná to bude tím, že už se mi docela hodně chce spát. Původně sem se chtěla rozepsat a to docela dost, ale fakt teď ne. :D Tak dobrou a třeba zítra, nebo teda vlastně už dneska napíšu víc... :)
Úžasná plyšová velká zelená Houba, kterou dovezl brácha ze svých cest. Spolu s méďou na jeho tričku. :) Možná bysme jí mohli nějak pojemnovat. :D

Vyznat se v tom, na to je snad potřeba nějaká tlustá encyklopedie.

18. září 2009 v 23:17 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
Na jednu stranu v sobě nechci nic držet, ale na druhou stranu proč zatěžovat primitivníma problémama nenormální holky další lidi, když to stejně nemá smysl. Ne, fakt to nechápu. Stejně ale vlastně důvod, proč bych měla. Nejlepší by bylo se asi na nějakou dobu od všeho a všech izolovat, ale vím, že by mi brzo hodně začalo chybět. Tak mám dojem, že sem si tu stejně moc nepomohla...mějte se.
Takovoule krásnou slunečnici jsem potkala na dnešní procházečce s L. :)

Nechápu...

13. září 2009 v 22:39 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...to. Prostě stává se mi, že je obyčejnej den, jsem ve škole, v ZUŠce, někde venku nebo prostě tak a já mám najednou úplnou potřebu se vypsat. Nejradši bych někde sedla k počítači a začala psát. Tak když to nejde, aspoň si pustím hudbu, strčím nos do knížky nebo udělám cokoliv, co na mě platí na zklidnění. Vůbec jsem poslední dobou nějaká taková divná. Přijde, že jsem takováhle nikdy nebyla. Je asi víc důvodů a já jich pár tuším, ale stejně si myslím, že nejvíc to je pro mě absolutně inteligentní vedlejší budova našeho gymplu, kde jsme kysli už v sekundě. A to ještě nepřišla zima. Až, to se teprve budou dít věci. :D Jenže já nechci, abych se tímhle stresováním a já nevím, čím vším změnila. Já chci pořád bejt ta stejná bláznivá, někdy těžko pochopitelná, občas mírně mimo nebo já nevím ani pořádně jaká. Prostě taková, jaká jsem byla vždycky, kdy jsem se cítila naprosto v pohodě a řekněme šťastná, bezstarostná. Přece není možný, aby se z údajnýho sangvinika ze dne na den stal člověk naprosto nervící atd. Radši toho nechám, to až příště budu mít u počítače psavou náladu se zase něco dozvíte. :D Je naprosto jasně vidět, že jsem mírně zmatená a mimo a když si ještě představím, že možná budu muset někam k doktorovi s divnou červenou vyrážkou na ruce, teda vlastně obouch rukách, radši tu končím, mějte se a zase někdy. :)
...to mi připomíná, že jsem dneska, když jsem byla s P. venku našla krásnej žalud. Taky bych ho mohal z tašky vyndat. :D