Srpen 2009

Konec prázdnin...

31. srpna 2009 v 22:27 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...omlouvám se, že jsem se připojila k tý velký většině, která o tom píše na blog a všude možně jinde, ale mě to nedá napsat, ikdyž o tom samo všichni moc dobře víme. Vím, že část lidí se mnou bude souhlasit a pak tu bude taky část, která by mě nejradši ukamenovala a bude si u monitoru klepat na hlavu. Zítra nás čeká den D. Teda vlastně nás kvintány ani moc ne, to se týká spíš prváků. A abych se přiznala(připravte šutry), já osobně se už docela těším. (Palte! :D) Jasný, učení mi ani moc nechybí, ale prostě ty lidi kolem, nebo ten pocit, že už mám něco za sbeou anebo tak. Prostě nevím, jak to popsat, abyste to plně sdíleli se mnou. :) Sice vím, že potom si zase ve školním roce pravděpodobně budu stěžovat, ale to už bych pak nebyla já. :) Vlastně aktuálně netuším s kým budu sedět, nebo spíš jestli teda budu sedět sama, ale to mi nějak starosti nedělá.

Dokáže mě pobavit, když se někdo usmívá, aby se neřeklo a je v tom docela hodně vidět ironie. Potom se dotyčnej otočí a zatváří se stylem, kdy je vidět, co si myslí. Asi tak: "Ta je trapná, blbá atd." A nejkrásnější ironie na tom je, když se otočí na zrcadlo a ten, o kom to je, vidí odraz zrcadla a pak z toho má několikátý Vánoce. :-D Ovšem v tomhle případě by to tomu dotyčnýmu určitě nevadilo, že jsem to viděla. Jenže už nejsem taková, jaká jsem byla, abych se strašně litovala a snažila se to nějak vyřešit, cože si o mě kdo myslí.

(Je možný, že odstavec nad tímhle Vám bude povědomej. Měla sem ho chvilku na ajsku, takže pokud mě tam máte, je to jasný.)
↑ foceno v Praze ↑

Bojím se, ale zatím doufám a dokonce i dejchám, takže v klídku. (Dobře, jen skoro... :D)

Nerada někoho zklamávám, zvlášť když mi to pak nedává najevo naživo, ale jenom virtuálně. A ještě když mu to někdo nechává sežrat tím, co odepisuje. (Třeba různý strohý odpovědi?) Člověk nevidí žádnou skutečnou reakci ani nic podobnýho. Prostě na nic. :(

Myslím, že už jsem toho zase napsala tak akorát, aby to mohl někdo číst. Všechno má svoje hranice. :) Všem, kteří zítra jdou do nový třídy, přeju hodně štěstí a já se moc těším na tu naší "starou". Báj.. :)

Srpen (skoro) den po dni..

31. srpna 2009 v 21:46 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
Nemá to cenu okecávat, s tímhle článkem mám do budoucna v plánu něco jako s tím stejným článkem, akorát z července. ;) Takže aktuálně, pokud si chcete něco přečíst, popojeďte níž. :)

6.8.-9.8. Kája u nás

9.8.-12.8. já u Káji

13.8.-15.8. u Peti na chatě

17.8.-19.8. u Ančiččiný babičky

21.8. lom v Horní Cerekvi

27.8. Praha

29.8. Telč

Několikanásobnej schizofrenik?

24. srpna 2009 v 23:00 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
Prázdniny pomalu plynou, ale v podstatě už skoro uplynuly.
Za tu dobu jsem toho dost podnikla, zažila a tak podobně.
Nebojte se, nebudu tu teď vypisovat, co jsem dělala a tak, to až někdy příště.
Teď bych radši napsala, jak jsem se v některých chvílích cítila.
Každopádně číst to nikoho nenutím, stejně to nic extra nebude, prostě jako jindy.
Nemám ráda, když se prvně se cítim strašně dotčeně, potom tak "nějak divně" (tenhle pocit popsat neumím..) a nakonec z toho vznikne pocit viny, že jsem šílenej sobec a myslím jen na sebe.

Nebo je taky pěkně na nic, myslet si, že máte pravdu a děláte to nejlíp pro sebe i všechny ostatní a hned si během chvilky uvědomit, že to vidíte strašně neobjektivně a ve skutečnosti je to dobrý akorát pro vás. A zase jsme se dostali k sobeckosti.

Pocit, kdy se člověku něco nepovede, zkazí to, neudělá to, jak chtěl nebo měl za úkol. S tím se občas pojí případně ještě pocit trapnosti, skoro poníženosti.

Strach. Z odmítnutí, zklamání, ztráty, změny...

...teď jsem si vzpomněla ještě na něco. To trochu souvisí s tím strachem. Pamatuju si ještě dobu, kdy jsem se strašně bála, co si o mě některý konkrétní a někdy i nekonkrétní lidi budou myslet. Jak na základě toho, co jsem dělala a i na základě toho, co o mě někdo říkal.Záleželo mi na tom, co o mě kdo řekne a hlavně, co to bude. Kdybych to měla dělat i v poslední době, asi bych se z toho zbláznila. Nemyslím, že bych na to měla nervy.

Nervozita. Není to příjmený. V žádným případě. Když jsem nervózní já sama za sebe, mám pocit, že nikdy nic nezvládnu a kolikrát to nakonec tak tak dopadá. V případě, že je to za někoho jinýho, si míním málem okousat všechnu kůži okolo nehtů, ale jinak se mi to možná i relativně daří skrývat. Kdyby to bylo úplně a nerelativně, bylo by to asi ještě lepší.
Radost. Překvapení. Euforie. A všechny ty hezký, příjemný, krásný, úžasný..(atd) pocity. Ty, doufám, popisovat nemusím. :) ;)

Další možnost je nasadit si růžový brejle a všechno vidět jednoduše, snadně, nic neřešit. O prázdninách to možná trochu jde, alemně a ještě k tomu s ladnou lehkostí zrovna ne-e.

Nejradši mám stejně ten příjemnej pocit být s někým, koho máte rádi a u koho nemá absolutně cenu řešit tyhle pocity. Smát se, užívat si a neřešit, co bude za chvíli. Naštěstí takových lidí okolo sebe pár mám a jsem za ně moc ráda. :) Pokud si to někdo z nich přečte, doufám, že bude vědět, že je to na něj. ;)
Nevím, jestli napsala to, co jsem si myslela, že napíšu, ale snad jste v tom článku aspoň nějakou malou myšlenku našli. Radši už fakt vyrazím do Země snů, dneska jsem díky očkování vstávala brzo a nejsem moc vyspalá. Zase někdy na počtenou a viděnou... :)

Červenec (skoro) den po dni...

11. srpna 2009 v 11:12 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
Zatím tu můžete hledat, co chcete a nic nenajdete, ale až se k tomu jednoho dne konečně dostanu a budu na to mít náladu atd., atd., atd. dám dohromady jeden článek, ve kterým budou moje poznatky, zážitky, fotky a prostě tak něco. Zároveň to pro mě do budoucna bude něco jako...řekněme prázdninová kronika? Asi tak nějak. ;)

Aktuálně jsem u Káji a ještě aktuálnějc tu čekáme až se doinstaluje 60 aktualizací Oken, tak proto píšu, jinak bych na to asi kašlala. O:-) Už jich je 24 fertig, to skoro abych končila. Tak se mějte, snad se brzo ozvu. Pá... :)

30.6.-2.7. Praha

3.7.

4.7.-15.7. tábor Zálesí

20.7. České Budejovice

24.7.-2.8. Itálie - Caorle