Prosinec 2008

Poslední letošní článek...

31. prosince 2008 v 23:59 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...v posledních chvílích letošního roku. Napsala jsem ho dopředu, ale úmyslně jsem ho dala přednastavit na tenhle čas.

Za rok 2008 se toho stalo tak strašně moc.
Zažila jsem plno milých i nemilých překvapení, prožila chvíle krize i euforickýho štěstí.
Vyplnila se mi řada přání, třeba jako několik koncertů, vyšla i většina akcí, jak školních tak jenom s kámošema.
Letos jsem se přehoupla přes věkovou hranici 15 a jsem zase o rok starší.
Byla jsem ve Francii, snad nejhezčí zemi ze všech.
Nemálo bylo těch chvíli s přátely(a vlastně i s rodinou), kdy jsem se cítila šťastně a že mi nic nechybí.
Na druhou stranu byly dny, kdy jsem se cítila absolutně na dně a měla jsem pocit, že se všichni spikli proti mě.
Kolikrát jsem se ráno probudila a vykročila špatnou nohou, čímž jsem celej den byla levá a furt sem něco mařila.
Momentálně se tady vlastně snažím o nemožný, a to sice shrnout celej rok. Čím víc se snažím ještě něco vymyslet, už mě nic nenapadá. Snad už si chci jen přát, aby ten příští rok byl lepší nebo aspoň stejně dobrej jako tenhle. Ale mohlo by ubýt těch chvilek zklamání, zrady a bezradnosti.

Teď už Vám jenom jako vždy popřeju hodně štěstí, zdraví, lásky, dobrých přátel a ať se Vám splní všechna přání. (A všem majitelům blogu hodně věrných návštěvníků.) Třeba tu společně u netu budem trčet i za rok, možná dokonce i za dlouho. :) Opět na viděnou příští rok. ;)

Když sedíme na vleku...

30. prosince 2008 v 22:33 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...jen tak do sebe strkáme, balancujeme, abysme neslítly, prostě můžem dělat cokoliv, vždycky všechny témata směřujou jenom k jednomu. Tím jedním jediným je naš lyžák v sekundě. Nemusíme nic nutně převypravovat. Stačí jedna z milionu nesmrtelných hlášek, něco jako ve filmu Sněženky a machři "Dřepkins" a hned se mi začnou vybavovat různý třídní, školní a podobný akce. A pak si teď, těsně po polovině zimních prázdnin vlastně říkám, že mi strašně všichni až do jednoho chybí. Nejvíc si na to vzpomnu v tu chvíli, kdy prostě jen sedím nebo ležím a přemejšlím. Ale zase až budu sedět ve škole, někdo mě aspoň trochu naštve, si budu říkat, jak strašně se mi stýská po těch chvílích strávených doma v klidu a o samotě.

A právě včera jsem na tom vleku seděla letošní zimu poprvé. Na Šacberku. Zase se obejvily moje klasický příznaky počátečního strachu ze sjezdovky. :D Ale zase mě to lyžování začlo bavit. A jak. Jen kdyby mi ty skvělý boty nedrtily kotníky, byla bych daleko spokojenější. Odpo jsme byly s Luckou zase v kině. Tentokrát na Dokaž to!. Nebylo to špatný, ale čekala jsem, že to bude jinačí. A hlavně delší. :D V kinosále nás tam bylo asi 12 a zase jsme si nemohly nevybrat "místo pro zamilované". :D Potom jsem měla sraz s mojí bývalou spolužačkou z 1.třídy, která se právě po 1.třídě odstěhovala do Prahy. Nebýt internetu, tak bysme se možná už nikdy nesešli. Ale měla jsem docela strach, jestli jí poznám, o čem se spolu budem bavit atd. Naštěstí to proběhlo celkem hladce, až na pár menších trapných chvilek ticha. :D

Dneska jsme byly zase lyžovat. Jak jsem to tak počítala, na sjezdovce s vlekem jsem byla odhaduju tak 5x na lyžáku, loni 1x a letos 2x, což znamená, že se jak časově, tak stylem jízdy rozhodně nemůžu zařadit možná ani nikam do průměru, o nadprůměru se ani nemá cenu zmiňovat. :D Dvakrát jsem profesionálně spadla, když jsem v podstatě stála jen na místě a nic nedělala, jednou, když jsem nechtěla připravit o život nějaký malý nebohý dítě. :D Kdyby tam nebylo tolik lidí, bylo by to úplně pohádkový. Ale stejně by bylo nejlepší mít malou soukromou sjezdovku tady hned vedle domu, nebo naopak bydlet třeba někde v Krokoníšch taky u nějaký velký, dobrý sjezdovky. O lyžích už mlet nebudu, poo jsem byla bruslit a potkala tam nečekané množství lidí z gymplu, kteří tam obvykle vůbec nechodí. S našima jsem prolezla Tesco a doma se dodělávala se soutěží Genius Logicus. Nejen dneska, celej včerejší večere jsem jak debža buď zkoušela vymejšlet nevymyslitelný nebo čekala, až se to laskavě načte. A to všechno proto, abych dneska po odeslání všech úloh zjistila, že termín odevzdání se prodlužuje. Ale apsoň už mám pokoj. Pootm jsem ještě byla u rybníka, ale protože mi to m. zakázala, nemohla jsem tam bruslit, ikdyž ten byl viditelně dost tvrdej a určitě by nekřupnul. Hádat se ale nehodlám. Jenže jak by se na ten led asi dostaly ty rejhy od bruslí, kdyby to nebylo dostatečně tvrdý? Od loňska tam nejsou.

Jen tak tu sedím, s knížkou otevřenou před sebou a vůbec jí nečtu, ikdyž jsem to měla v plánu. Už mě těch asi 10 knížek, který jsem za prázky přečetla dostatečně kulturně unavily(když k tomu přidám ještě ty filmy).
Nakonec to dopadne třeba úplně nečekaně. Jsem divná, ale asi jsem za to ráda.
Jak já si přeju, abych se bez žádných předsevzetí příští rok byla schopná všeho pořádně ujmout, vzít to z tý správný strany za pačesy, aby všechno dobře klapalo a hlavně, aby nekřachlo žádný přátelství, myšlený upřímně a ta přátelství, která neklapou se zase dala dohromady.
Kdo ví, co bude a nebude.
Konec všemu tomuhle polemizování, myslím, že to stačí. :) Mějte se, bááj...

Schovejte přede mnou všechny nože...a zvlášť ty ostrý...

28. prosince 2008 v 23:21 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...při dnešní odpolední návštěvě, když jsem stříni pomáhala utírat nádobí jsem se převelice šikovně řízla do levýho ukazováčku. Přes moje první dojmy, že to nic není z toho začlo téct krve jak z vola. To když hold u nás doma máme tupější nože a jsem zvyklá, že když to utírám, ani se neškrábnu. Takže krom mých dneska věčně zmrzlých prstů (vlastně celýho člověka) mi v hraní brání další věc. Čím dál víc mě zachvacuje pocit, že jak do školy, tak do hudebky pořádně nic neumím a po prýázkách nic nezvládnu. A to ještě musím přečíst ještě asi dalších 8 knížek mkterý po prázkách musím vrátit. Jasně, že to nemusím číst povinně, ale když už si něco půjčuju, je mi líto nepřečíst to a vrátit. Teď jsem se dívala na "osmičkovej" dokument a nakonec si docela říká, že je škoda, že jsem to neviděla celý. Sedím tu a přemýšlím. Přemýšlím, co smysluplnýho bych sem asi tak mohla napsat. Navíc, když se ještě o prázkách můj život místama odvíjí úplně běžně a není co psát. A stejně na to ty prázdniny nemají vliv. Ha, takže to balím a kašlu na to, že budete číst zase jen "ten nudnej článek, do kterýho zas nic zajímavýho nenapsala." Navíc proč se do toho psaní takhle pozdě nutit, vím, že se do něj někdy nutím i pozděj, ale to je prostě o náladě. Já jsem momentálně zhypnotizovaná písničkou Michelle od Beatles. Strašně návyková. Když si jí pusítm jednou, musím potom i dvakrát a ještě několikrát. Brou..


Fakt rozkošný, držet tu čičí já, asi bych jí div neumačkala. Taky si poslední dobou říkámo malých dětech, že jsou rozkošný. Asi by mě někdo nějaký zase měl dát hlídat, abych se zase vrátil ak neutrálnímu názoru. :D
Btw.: Jestli se neozvu, asi sem se zabila na lyžích. Když se ozvu, jen jsem se přizabila :D

Hele vole, jako víš co, vole... :D:D

28. prosince 2008 v 1:02 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...dneska jsme si dopo u zimáku vystáli pěknou frontu a zase tam bylo na můj vkus až moc lidí. Dokonce se na mě ve frontě otočil nějakej Peťa, když jsem volala na naší (TU) Peťu. :D Po bruslení v domněnce, že jedem za příbuznýma jsem jela domů a nakonec se nikam nejelo. S L. jsem teda šla ven. Nedoporučuju, byla pěkná kosa, ještě teď jsem částečně zmrzlá. V posledních dnech pořád žeru písmenka (pořád čtu), ale že bych byla schopná udělat něco pořádnýho do školy, to nehrozí. Už se vidím, jak si potom budu stěžovat. S ospalým tělem a živou duší se loučím. :)

Nechci zklamat v žádný svojí úloze, ale místama se to zdá moc těžký.
Jednou si říkám tohle, podruhý něco jinýho a všechno se stejně tak mění.
Napsala jsem živou duší, ale mám dojem, že už by si taky chtěla nějak odpočinout. Ale jak?
Nijak to nejsem schopná ovlivnit, divím se proč.
Většina blogů, až na strašně málo výjimek, na který náhodou narazím na mě působí strašně nazvu to skoro až profesionálně, promakaně, vypracovaně. Když si potom přečtu, to co mám tady na svým blogu, akorát si povzdechnu. Nikdy jsem na blogu nemakala nějak přehnaně.

Asina namil... :D

27. prosince 2008 v 0:41 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...zase se vytasím se šíleně dlouhým slohem, pokud to někdo dočtete, napište to dolů a pogratuluju Vám. :) Ale dodatek: není to nijak zajímavý, celkem běžnej a nudnej článek. Co jinýho. :-P

21.12.08 (neděle) - Nejsem si jistá, co jsem dělala celý odpoledne, což mě znepokojuje, ale asi jsem se flákala doma. K večeru jsem šla s P. bruslit a s mamu jsme večer byly v Dukle na Edith Piaf. Některý scény mě skoro až doháněla k slzám. Vím, že jsme se na nějakou část toho filmu dívali ve škole, ale moc jsem si toho už nepamatovala. Když jsem čekala na mamku, dala jsem se tam do řeči s dvouma asi tak 10-letýma klukama, z kterých jsem fakt nemohla. A ten jeden dokonce správně tipnul, že mi je 15. :D

22.12.08 (pondělí) - Ráno jsem si byla pro svojí průkazku (takže už to mámi papírově potvrzený) a potkala tam Elču a taky naše skoro sousedy, kteří dřív byli naši přímo sousedi. :D S tátou jsme měli hon na obyčjený vánoční voskový svíčky na stromeček a "muffinovač". Shodli jsme se, že to někde mít mufí a nakonec jsme ve Sparu oboje sehnali. Vůbec nikde se na nás nikdo nedíval jak na blby, že v dnešní době chcem tyhle svíčky. NIKDE! (Ironie, to je moje.) Za neuvěřitelných front jsme se protlačili na nákup do Kauflandu, kde jsem potkala O. a to loučení v podobě objímání mě fakt překvapilo. Otázka je, mile nebo ne? Ale tyo, viděli jste někdy tak strašně agresivní důchodce? Jako jedna starší paní, která tam jela s košíkem a tak se prodírala mi docela naháněla strach, až jsem si říkala, že jestli neuhnu, jednu mi vrazí. :D Odpo jsem s Luciš byla na SNěženkách a machrech po 25 letech, nebylo to špatný, ale mě furt přijde, že skončilo moc smutně. :D Opět jsme měli "zamilovaný sedadlo" a dokonce jsme potkali Zmrzku. :D Večer jsem doma shlédla půlku Breakoutu a půlku Paříži, miluji Tě. Zatím zobojeho mám zajímavý dojmy.

23.12.08 (úterý) - Byla jsem opět bruslit (překvapení), v kostele a zdobili jsme stromeček. :) Nechápu, jak je možný, že je u nás doma pokaždý něco, díky čemu je apsoň jeden člen rodiny schopnej bláznit. :D

24.12.08 (středa) - viz. tady. Dostala jsemplno dárečků, nechci říkat, co mi udělalo radost nejvíc. Ze všeho jsem měla radost hodně, ale ta forma na muffiny možná vede. :) Šli jsme na půlnoční mši v 11, byla jsem na půlnoční poprvé, ale docela mě to zklamalo. Bylo vidět, že tam bylo hodně lidí, kteří do kostela jinak nechodí a teď tam prostě šli, že je to pro ně součástí Vánoc. Btw. tolik SMS jako přání jsem snad ještě nikdy neposlala.

25.12.08 (čtvrtek) - Dopo jsem vyspávala a odpo byla s Markét u Ančí, dívaly jsme se na Zohan, krycí jméno kadeřník. Úchylárna, jak prase. Ale jo, šlo to. Nakonec jsme u nás spaly, předtím jsme se dívaly na Camp Rock (čekala jsem něco horšího) a pořádaly něco jako Župan párty. :D

26.12.08 (pátek) alias dnešek (vlastně už večrejšek) - Před 9 ráno holky odcházely a já se ještě povalovala. Odpo jsme u nás byl děda a teď večer jsme s našima byli v kině na Vy nám taky, šéfe! Skvělej film, zajímalo by mě, jestli podle skutečnosti. A teď tu už jakou dobu sedím a sepisuju TOHLE, co nikdo nebude číst. Ještě na závěr foto a můžu klidně ulehnout. :D

...sesterstvo županích kapuc :)
...ještě jednou
...a nakonec já sama :) (sakriš, co se mi na tý fotce tak líbí? :D)

Nechci se vkrádat do soukromí, ale jak poznám, že tam můžu nebo ne?
Doufám, že to nedopadne tak, jak nechci. Ikdyž to vypadá, že to dopadne úplně jinak, n>ež jsem si představovala. Chjó.
Je milý, když Vám táta Vaší kámošky říká Kikoušino. :D A bláznivá Kikina je taky fajn. :D
Ty nejlepší hlášky poslední dobou vypouštím nevědomky z hlavy. Proč? :(
Ňam, ňam. To mluví samo za sebe. :)
Nesnáším TU atmosféru, necítím se v ní svá.

Všechno nejlepší k Vánocům...

24. prosince 2008 v 17:50 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...hodně dárečků, dobrých kamarádů, lásky apod. chci hned na začátek popřát všem návštěvníkům mého blogu. :) A hlavně chci taky sama všem, kteří mi jakkoliv popřáli. :) Celej dnešek jsme doma uklízeli, připravovali, obstarávali Betlémské světlo, navštívili hřbitov a nevím, co ještě. Už se těším na večeři, mám docela hlad a jsem zvědavá, jak bude probíhat letošní dávání a rozbalování dárků. Už odtud zdrhám a ozvu se zase někdy v dohlednu. :) Pá

Ikdyž jsem do mých Vánočníchpřání psala, že jsem proti Santovi, tady mě máte se Santovskou čepičkou, jak jsem se produkovala po škole. xD

Kdyby Vám náhodou přišlo něco jako bude tady dole, od někoho jinýho než jsem , věřte tomu, že jsem to vymýšlela já a on mi to jenom čorknul. ;) (že, brácho? :D) Ale zas tak skvělý, aby to někdo používal to není.


Jsem proti Santovi a proto na mě bude Ježíšek hodný. Přidejte se taky. Protože VY za to stojíte.

Třídní Vánoce...zvláštní, divný, celkem příjemný...

20. prosince 2008 v 23:45 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...zase jsem se už od středy neozvala. Nač psát nějakou výmluvu, když prostě žádná není?

Ve čtvrtek jsme se nultou ve škole dívali na kreslenýho Asterixe a Obelixe - mise Kleopatra, já osobně zastávám názor, že filmový zpracování je daleko lepší. Ve výtvarce jsme malovali ruce a udělali z nich na nástěnce takový sluníčko (každá ruka=jeden paprsek). To se mi mooc líbí. :) V chemii jsme měli AZ kvíz, v bižuli nám vyprávěla o Schlezingerovi. Když si člověk fakt vezme, že ta krutá doba tu byla jen o něco málo dřív než před 50 lety (popisovala nám, jak někoho popravovali). V matice jsme se koukali na foto z CERNu a na ruce se mi objevilo skvělý skorotetování. Dobře, jen se mi tam podepsali holky obyčejnejma fixama. :D Pochopíte, jak mi v angličtině může říct, že "Musee" musím mít z němčiny, ikdyž je to z francouzštiny a ještě k tomu jsem to měla jako součást celýho názvu objektu? Já ne. Odpo jsme procházeli obchody a vybíralli dárek pro třídního a já pak sama ještě další dárky. A docela mi na námku vyrazili dech nějací borci ze Sedlčan, kteří hráli na bicí apod. Fakt drsný. Asi hoďku a půl jsem pak strávila balením všech dárků, který jsem kupovala kámoškám i rodině.

V pátek jsme si vlastně společně třída zařídili celej vánoční den.
1.hodina - matika: předání štamprle, salámu a půllitru třídnímu (ani jsme nevěděli, že půllitry sbírá), rozdávání dárků, focení, pokémoni, žraní cukroví.
2.hodina - čedina: předání bravíčka učiteli, povídka, další focení.
3.hodina - zemák: koledy, tři kafe pro učitele, vyprávění o Vánocích, další focení.
4.hodina - fyzika: Spláchnutej, doutník (koho by to napadlo).
5.hodina - němina: Milka (mňamka), hry.
6.hodina - anglina: strašně únavný zpívání anglickejch koled (já u toho fakt zívala). :D
Celou dobu nás věrně doprovázel náš stromeček (pár malých větví, svázaných do sebe) a pár jedinců mělo Santovy čepičky. Divím se, jak rychle jsme se dohodli na dárku a jak jsme zapracovali na snaze neučit se. Ale asi je fakt, že někteří se prostě jenom vezli a čekali, až co udělaj ostatní pro to, aby jsme se jen flákali. Odpo jsme měli fakt "narvanou" třídní čajku. Zase nás tam bylo jen 9 a z toho jeden furt dokola říkal, jak je tam nuda a přitom se vůbec nesnažil, aby nuda nebyla. Ještě jsme měli "táborovou" čajku. A., slibuju Ti, že už Ti ty housle nikdy nebudu hlídat. :D
Dneska jsem dopo byla s mamčou ve městě, odpo s J. a P. ve městě (čajka, CP atd.) a teď večer jsem balila dárky pro bráchu, mamku a taťku, který dostanou, ale jako, že ne ode mě. Při tom jsem se koukala na Čokoládu a překonávala svoje chutě. Nakonec jsem je přece jenom překonala. Myslím, že jsem toho už napsala víc než dost. Loučím se, báj.
...náš stromeček

Včera jsem se odhodlala, ale mělo to vlastně vůbec smysl?
Hmm. Zdravím.
Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne a ještě jednou ne. Dneska to byl nějakej mega vysmátej den a pak ale zase takovej divnej konec.
Nechápu to. Co vlastně chce nebo nechce? A proč to dělá? Každopádně umírnění by bylo chvílema na místě.
Proč je všechno tak divný, zvláštní?
Na fotkách z prvního letošního školního dne mi připadá, že vypadám líp než teď. Zvláštní.
Nezávisle na ničem a na nikom jsem si dneska říkala, že se mi líbí po francouzsku "Mišel". :D

Dvě krásná slova...

17. prosince 2008 v 22:47 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
Nevím, kdo jí vymyslel.
Nevím, kdo jí na ten stůl napsal.
Nevím, co přitom cítil.
Ale jedno vím jistě.
Když jí čtu, cítím se tak zvláštně.
Nevím, jak to popsat.
Ale vím, že dokáže ovlivnit náladu a pocity.

A o čem to mluvím? Tahle básnička:
Dvě krásná slova skrývá srdce mé,
jedno je láska, druhé jméno tvé,
slovy jde těžko vyjádřit touhu a cit,
lepší je Tě u sebe mít,
obejmout a políbit...

Fakt je, že bych strašně ráda poznala původ tý básničky. Ale asi nepoznám a možná je to lepší, zůstane to pro mě skrytým a bude to tajemství. :D

Po dnešní němině, kde jsme psali písemku na nějakou tu olympiádu,
po dějáku, kde jsem z opravky dostala 2 a kde naše učitelka musí šeptat, protože má něco s hlasivkama(vůůůbec mi to nepřipomíná můj stav na lyžáku před dvouma rokama),
po labrokách z CH, kde jsme pořídili pár fotek jen tak z nudy,
po matice, kdy jsem spočítala všechno, co jsme měli,
po češtině, kde nás učitel seřval a navíc myslím, že není všem seřváním konec,
po občance, kde na nás taky dělala "Tytyty",
po hudebce, kde jsem absolutně na příčnou nebyla schopná hrát a na altovou jsem si pro změnu zase zahrála dobře
a na závěr po plavání, kde jsem zkoušela všechno, co pořádně neumím a někteří na mě čučeli, jak na debila,
po tom všem jsem absolutně unavená a budu ráda až si lehnu pěkně do měkkýho. :)

...jedna z fotek v chemii...↓ stůl číslo 7 :)
Nemám ráda, když chci pomoct, ale nevím jak nebo to neumím.
Moje okolí se zamořuje předzívakama od spotřebičů na ukládání jídla až po samotný jídlo, sladkosti apod. Jsme já a moje okolí normoš? :D
Nerada vidím to, co nemám vidět nebo to co nechci vidět.
Jsem nerada, když jak moje, tak cizí odpovědi zní nevím.

Den D, den mých narozenin...

16. prosince 2008 v 22:59 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...dokonce 15.-tých narozenin je právě dneska, 16.12.2008. Brr, toto utíká. Ještě si pamatuju na některý zážitky, když jsem ještě byla prcek. Kadžopádně krom toho, že ubíhá čas dál a teď jsem podle papírů trestně zodpovědná, se cítím skoro úplně stejně normálně (nebo spíš nenormálně) jako když mi bylo 14 a míň. Ale co mě štve, že bych správně měla platit všude možně už ne poloviční, ale celý vstupy a tak. A přitom by se dalo tolik ušetřit. Jaký to rozhazování peněz. :D

Když jsem se dneska probudila, měla jsem pocit jako princezna na hrášku. Po včerejším očkování do levýho ramene (proti žloutence A - právě když už tu není :D) jsem se pokaždý převalila na levej bok a poté, co jsem si uvědomila, že mě to bolí jsem se zase otáčela na druhou stranu, z čehož plyne, že jsem se zrovna růžově nevyspala. V infošce nás normálně nechal jít na net, což jsme s E. radši využili na sekání počítače kvůli stahování prezentací do OV na flešku. :D Čtvrtou hoďku jsme psali dějepisnou olympiádu, tak jsem docela dost zvědavá na ty slavný výsledky. V němině jsme se koukali, jak němečtí puberťáci v 15 letech chlastaj a kam je potom vozí třeba s 2 promilema v krvi. Prej jako prevence, protože zase bude Silvestr. Poo jsem si byla vyzvednout skvělý sundávací dolní rovnátka z kterejch mi je opět blivno a s kterýma opravdu mluvit moc dobře nejde. S bižu jsme byli v muzeu mrknout se na šutry a budem každá skupinka zpracovávat jedno téma - my máme Stonařovský meteorit, tuším. S L. jsme prolezli část města a poté jsem šla do hudebky, kde nás bylo opět hojný počet - 6 lidí + učitel. Opravdu velkej soubor jak něco. A celou dobu, co jsem doma se snažím relaxovat a odpočívat, pokud to teď před Vánocema vůbec jde.Už je zase pozdě tak pá a dobrou. :)

Já nechápu, co je na tom všem tak strašnýho.
Psychicky na tom začínám bejt kvůli tomu všemu řekla bych dost zbytečnýmu stresu dost špatně. Nebo možná ne, ale přijdu si jak absolutní debil, idiot atp.
Zpívá si, leze za roh a štve mě. Mimo jiné.
Jsem strašně ráda za všechny přání k narozeninám, dokonce mě popřáli i ti, u kterých jsem to nečekala a s kterýma jsem se dlouho nebavila.
Doufat+vzpomínat=kombinace Králů. Nejradši bych něco takovýho zakázala.

Planeticky jako vždycky...Platonicky jako vždycyky...

S.O.S...socka okolo socek?

15. prosince 2008 v 22:59 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...utahaná ještě píšu a s pozdravem se už zase skoro loučím.
Vstávala jsem ráno na 7, abysme došli na Sono ledvin. Potom jsme stačili stihnout ještě kontrolu na nefrologii, rovnátka a přeobjednání u normál zubáka. A v tuhle chvíli si už o mě určitě myslíte, ž e jsem hypochondr. A co je horší, nejsem. Ve škole jsme tudíž byla na konec zemáku, chemii, na oběd a na část besedy - viděla jsem skoro do konce film o totalitě Swingtime. Byla to fakt krutá doba, jsem ráda za dnešní mír. Odpo jsem byla na prev. prohlídce v 15 letech a dozvěděla jsem se dobrou radu, až budu těhotná. Prej si mám bříško dobře mazat nebo tak něco. Měla jsem chuť vyprsknout smíchy, když mi to říkala. Teď v 15 to určo potřebuju. Ha, ha, ha. Po hudebce jsem prošla město a knihovnu a šla do Mahlera na koncert DPS Zvoneček. Prej, že se to nedá poslouchat. Kdo to řekne, urvu mu hlavu a...nebudu tu další sadistický činy vypisovat. :D Ve cvičení jsme měli Vánoční besídku. Některý z těch dárků a počinů při rozdávání dárků nepobírám, ale třeba to časem pochopím. Ještě si možná chvilku půjdu číst a půjdu se pořádně vyspat. To je nápad, dobrou a páčko. :)

Oni ten kocnert asi přesunuli od den pozděj, kdo má stíhat to všechno , co chce? :(
Už ani svoje pocity nejsem schopná vyjádřit, kam to všechno spěje?

Štěstí stéká po stěnách, kde zas létáš? Po střechách?
Štěstí stéká po stěnách, kde se skýrváš? V ozvěnách?


(D)oslaveno...

14. prosince 2008 v 23:22 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...zase jako vždy Vás tu vítám. Zase jsem se celej Uherskej rok neozvala, tak to dělám aspoň teď, ikdyž už mám dávno ležet v posteli a nejlépe spát, protože zítra musím být v 7 už dávno pryč z domu.
V pátek jsem školní den přežila až moc jednoduše. Poo jsem si ještě zařizovala pár vánočních dárků a konečně následovalo slavení mých narozek. Mých 15-ých narozek v čajovně. Jak povětšinou všichni oznámili, skoro nikdo nepřišel na oficiální čas zahájení. :D Dostala jsem plno dárečků, který si snad ani všechny nezasloužím, ale jsem moc ráda, že jsem je dostala. Prostě díky, díky, díky. :D Místama tam z důvodu přemíry lidí byl zmatek a někteří se očividně nudili, ale doufám, že to nebyl úplnej propadák. Večer jsme byly u Luciš - něco jako DéVéDé večer? A následně (ale už bez Nikol:() jsme tam spaly. Některý kecy neustále probouzejí na mojí tváři úsměv. :)
V sobotu jsem polovinu domácnosti u Lucky doma vzbudila, protože jsem musela pospíchat na plavecký závody. Ptáte se, kolikátá jsem byla? Fajn, doplavala jsem 6. z 9 v mojí kategorii dorostenky(91-93) a plavala jsem 100 m. Narodit se o měsíc pozděj, byla bych ještě v mladší kat., která plavala jen polovinu. No ale vzhledem k tomu, že ty ostatní holky umíštěný přede mnou plavaly kraula a já byla nejrychlejší z těch, kteří plavali prsa, jsem celkem spokojená. :D Ale jiní od nás pár medailí zařídili, takže aspoň to. :) Odpo jsem se prostě jen tak flákala a relaxovala doma. Večer jsme s našima byli v divadle na premiéře - Hrátky s čertem od Jana Drdy. Tentokrát mě to fakt bavilo, ale mírně jsem únavou usínala.
Dneska jsme poo měli doma na návštěvě mýho dědu, aby mi popřál. S našima slavíme nějak tak průběžně. :D Odpo jsme původně měly jít s holkama na kulec, ale nakonec jsme zase kempili v CP, pily jsme Pepsi z bezednýho kelímku a jedly přemaštěný a přesolený hranolky od těch Vietnamců, snažících se filtrovat. Pozděj jsem byla ještě s P. na zimáku bruslit a zase jsem potkala další lidi, který bych tam nejmíň čekala. A tentokrát tam naštěstí nebylo tolik lidí, tak se dokonce dalo i bruslit.

Momentálně venku vítr fouká tolik, až mám pocit, že za chvíli přijdem o střechu.
Ještě se Vám musím pochlubit se svým srdíčkem, Jablíčkem a dvoupatrovým jovo dortem, kterej jsem k narozkám dostala, to ale až si stáhnu od táty z PC fotky. :) Zítra jdu asi ke třem různým doktorům, takže ve škole budu asi jen na 3 hoďky. Určitě zase přijdu o to nejlepší. Už to tu balím z důvodu toho, že tu byla moje mamí, aby mě vyhnala a taky se chci aspoň trošku vyspat. Dobrou ;)
Ve světě fantazie je krásně. Stejně jako na tomhle obrázku.
Jsou lidi, kteří mě neustále překvapujou a taky překvapujou z ničeho nic.
Proč se to obvykle zvrtne a nedopadne to, jak si to vždycky vysním?
To setkání po dlouhý době ve mně vyvolalo zvláštní pocity.
Já opravdu nechci být sobec, ale v tomhle případě to fakt asi jinak nejde. Určitě s tím musí mít něco společnýho nějakej skrytej vnitřní reflex.
Právě jsem si vzpomněla, jak tomu klukovi cukali koutky, když jsem šly okolo něj a řvaly přes celou ulici: Ale né! Ale jó! a musím se usmívat. :)
Mám psát nebo nepsát? (Nemyslím na blog...)


Kuča a pirva...

11. prosince 2008 v 23:15 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...nevím, jak jsme na to přišli, ale přišli. :D A těch dalších blbostí, kterejm jsem schopná smát se hodiny a hodiny, to by nikdo nespočítal.
Včera se nic extra asi nestalo. S L. jsme byly v CP a zkoušely pár šatů, nezapomenutelnej zážitek. Příčná mi odpadla a byla jsem teda jen na altový. Večer jsem šla sama plavat, protože v sobotu plavu na těch skvělejch závodech. Chci vidět, jak budu poslendí tyo. Ani kraula pořádně neumím, ani šipku pořádně neumím, ani obrátku neumím.
Dneska jsme už v hudebce ve škole naplno zpívali vánoční koledy, z toho důvodu, že příští týden nemáme hudebku. Co mě tak fascinuje, jak okolo hudebny prochází lidi, přibrzdí, aby si poslechli, jak Adam hraje, nenápadně nakouknou a jdou dál. :) Taky jsme měli 3 hoďky češtiny. Jeden by řekl, že to nepřežije, ale bylo to celkem vtipný a zábavný. Jsme se zase nasmáli. :D Odpo jsme v ZUŠce měli třídní předehrávku, dokonce jsem ani ten novej přednes moc nezvrtala. Ve cvičení jsme hráli přehazku, ale ta síť nám pěkně dala zabrat. Nemám ráda sítě. Teď jsem se tu ještě mordovala s Cimrmanem do školy a jsem ráda, že už konečně mám pokoj. Zítra po škole budu slavit v čajce moje kulatý narozky a budu spát u Luciš, takže se nejspíš ozvu až v sobotu odpo. Uvidím, teď letím, chci se aspoň trochu vyspat. Dobrou ;)

Přidáno! A co dál? [Nemyslete si, že víte o co jde. ;)]

Mladý emo stehna...

9. prosince 2008 v 23:01 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...napadne Vás, jak tohle mohl někdo vytvořit? Jedině náš Marek ze slovního spojení Mladý Demostenes. Přesně týhle soutěže jsem se dneska účastnila. Přišla jsem si narozdíl od ostatních tak strašně málo připravená, ale stejně jsem věděla, že víc bych se nepřipravila. Ve fyzice se zase za mě snesl můj anděl strážnej Anička. :) Odpo jsem zase zabloudili po dlouhý době do slavných jihlavských skateshopů a Gauner for Girls mě fakt překvapilo. Nejvíc hustý. :D Strávila jsem zase asi 2 hoďky nad dějákem, tak by v tom byl čert, abych dostala zase něco špatnýho. Asi před 15 minutama mi došlo, že ještě nemám laborky do Fy, tak jsem v polovině tohohle článku začla dělat fyziku. Už to mám, uff. :D
V pondělí se ve škole nic zajímavějšího nedělo, po škole jsme byli zase na skok do CP a při poslouchání rozhovoru kluků jsem radši o tom, co říkali, nepřemýšlela a neposlouchala to. Na mě až moc. Ve cvičení jsme zase skákali s trampolínkou na duchnu a už mě to začíná nějak víc bavit. :)

Postupně se stávám závislá na Ganje. Nebojte, nemyslím trávu, mluvím o písničce od UDG. Ostatně všechny jejich písničky mi pořád zní hlavou.

Můj život je fakt jak houpačka. A přitom na to mají vliv tak staršně rozlišný věci. Jsou věci, který mě už ani nepřekvapujou, jsou věci který mě překvapujou hodně, jsou věci, který mě mrzí, a taky jsou věci, který mě těší. Jsou věci na který zapomenu, ale jsou taky věci, který mi budou pořád vrtat hlavou. Říká se, že život je nespravedlivej, ale on přece jenom bude spravedlivej. To jen lidi jsou takový sobci a chtějí být pořád šťastní. Ale taky musí zbýt pocit štěstí na další, ne?


Proflákanej víkend...

7. prosince 2008 v 22:57 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
..udělala jsem toho hodně, ale zároveň mám pcoit, že nic.
Mám umytý okna, přerovnaný knížky, umytou mojí sbírku šutrů.
Začali jsme péct perníčky a "vočekovali" něco málo z vánočních dárků.
Byla jsem na dětský módní přehlídce v CP a pak bruslit na Mikulášským bruslení. Bylo to fakt hustý. Sotva jste mohli popojet o metr. Byla tam snad půlka Jihlavy, z toho část známých.
Skoro slintám z těch všech roztomilejch malejch dětí. :D
Prolezla jsem nespočetně moc profilů.
Ani jsem se nekoukla na děják ani němčinu, natož abych si vzpomněla na četbu do ČJ.
Musím tu čedinu ještě jít číst, tak páčko.

(PS: Proč si v obchodech musí myslet, že jsme tam nutně museli přijít kvůli reklamě? Jako kdyby člověk nemohl jen tak vlézt do obchodu)

Takhle to vypadá, když se dva blázínci fotí uprostřed ledu :D

Nechci nic říkat, ale...

6. prosince 2008 v 0:51 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...čágo belo. :) Jak koukám, tak jsem to tady od úterka flákala. Je fakt, že jsem místama měla chuť něco přidat, ale pak se mi buď už zase nechtělo nebo tak něco.
Ve středu jsem si psala opravku z dějáku, uvidím. A pak jsme měli dvouhodinovku - kontrolní slohovku, mám dojem, že jsem to napsala trochu bez pointy a málem jsem z toho umřela. Večer jsme hráli s komořinou na hudebním večeru. Až na mírně zkazený odpočítávání se nám to asi povedlo. :D
Ve čtvrtek jsme kvůli besedě Proti drogám (Dance No Drugs!) jsme naštětsí nemuseli na nultou. Jako doprovodnej program tam tančila brněnská crew Beat Up. I ten kdo hip-hop a spol. nemá rád, by u nich měl uznat, že jsou fakt dobrý, fakt klobouk dolů. Taky tam byla holka a kluk (asi něco po 30? už nevím :D), kteří jeli v drogách a teď se snaží léčit. Nevím, jestli bych byla schopná takhle otevřeně mluvit o tom drogování, kdybych to měla za sebou. Naše bižule se mírně změnila na přednášku o HIV. :D Na obědě jsme byly jen s E. a po chvilce se k nám přidal (řekněme přezdívkou) emák, kterej chodí o ročník níž. Člověk ani nemá klid se najíst, jak se musí smát. :D Zamlouvali jsme čajku, mrzli na námku a na krátko navštívili CP. Hudebka=v poho. Ve cvičení k nám přišli andělé a čerti (kdo to asi mohl být? :D). Zavzpomínali jsme na dětský léta a hráli jsme snad všechny hry, co si pamatuju, že jsme hráli ještě v předškoláčících, když mi bylo 6. :D Ještě krásnější bylo, že jsem se snad do půl 12 v noci musela ještě matlat s něčím, jako projektem, do zemáku a teď se mu to určo nebude líbit a dostanu něco hnusnýho. :D
Dneska(v podstatě už včera) jsem si vzala jakože je Mikuláš do školy růžový svítící rohy a taky takovou tu červenou santovskou čepku s bambulkou. Měla jsem největší Vánoce z toho, jak na mě všichni koukali a někeří učitelé se nad tím pousmívali. :D Nebo taky věta v titulku, která se vztahuje k výše zmíněnýmu emáku, kterej ohrožuje E. :-P Nakonec mi ještě malej Štěpán spadl k nohám, z čehož mělo moje okolí i já taky dost. Ve fyzice nás naštěstí nezkoušel, ikdyž původně nechtěl, protože prej už nezkoušel v áčku. A kdo předtím běžel za áčákama, že ho maj přemluvit? Já? To nikdy! :D (Ještě, že existuje ironie.) V němině jsme hráli šibenici, v anglině jsme část hodiny zpívali anglický koledy. A to je teprve Mikuláš, co budem zpívat za 14 dní? To vlastně už bude volno, co? :D Odpo jsem s tátou byla vybrat dva dárky pro sebe k narozkám a taky jsme koupili stromeček - jedličku. :) K večeru jsem se byla ostříhat(asi to je docela i vidět) a pak jsem sama jakou dobu trajdala po městě, ale skončilo to "hepyendem", idkyž jak pro koho. :D Přidala jsem se k Radioaktivní bundě a jeho bandě (Š., J., K., H., P.). :D Poté jsem s Marťou a Luckou měla "poradu ohledně oslav". Těším se, ale pokud to bude v podobným stylu jak ta porada, tak mi na břichu zbydou od smíchu snad jen svaly. A jaký! :D Teď už tu jakou dobu sedím a tenhle článek vlastně už píšu asi 40 minut, nebo tak nějak a přitom je dost o ničem a NIKDO HO NEBUDE ČÍST. Kdo jste si aspoň kousek přečetli, gratuluju. :D Balím to a dobrou. ;)


Kde je někdo? Nikde. Co to má být? :(
Některý písničky na mě působí strašně nostalgicky. Skoro některý i radši přepínám. Ikdyž jsou krásný.
Stejně by mě zajímalo, co tím sleduje nebo co tím skrývá.
O co mu jde?
Že by přece jenom některý věci nebo činy klamaly?

No jistě...

2. prosince 2008 v 22:51 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...po úmorným těláku v posilovně, nezáživná infoška, o nic moc zábavnější matika, v který mi akorát uteklo párkrát + a - v písemce a stejně mám dvojku :D, následovalo podruhý (někteří tvrdí, že dokonce potřetí) vyvolání ve Fy, že mám jít k tabuli a už jsem tam byla a zase mě poslal sednout. Asi mám fakt víc štěstí než rozumu. Ale na špatným místě. :-P
O jedný přestávce jsem naprosto zaujatě vyprávěla o tom, jak dospělí za uklízení, vaření apod. považujou a nepovažujou svoje dcery a asi i vůbe ocbecně děti za velkou holku(velký dítě) a naprosto nečekaně jsem vrážela do lidí(spíš konkrétně). Na něminu jsem kvůli odpadnutí naším byla v druhý skupině a musím říct, že si naší němčinu, němčinářku a styl učení nemůžu vynáchválit, protože tohle fakt není styl hodiny pro mě. :D V bižu nás zkoušela konečně asi po 14 dnech na šutry, dostala jsem jedničku, uvažuju, že se nechám vyvolat ještě někdy znovu.
Galenit, morion, grafit, křemen, malachit.→tyhle jsem měla poznat a pojmenovat.
Vždyť na tom není nic těžkýho, ne? V hudebce nás bylo zase pět a půl, přesnějc 7+učitel. Když se ohlídnu pár let zpátky, když jsem byla 3. hlas a ne 1., jako jsem teď, mohlo nás tam být min. přes 20. Kam to všechno spěje? Teď jsem se tu snažila našprtat na zítra na opravu děják, doufám, že to zvládnu dobře a nic nepokazím. Už mi z toho jde hlava kolem, trojspolek - Německo+R-U+Itálie. Ještě z toho začnu blouznit. Sorry, za tenhle článek o ničem, ale mám pocit, že někdy když píšu si zároveň dělám i pořádek sama v sobě, ikdyž se to potom vůbec nedá číst. :D Loučím se, ahoj. :)


"Bandží džamping" bez lana z druhýho patra až do přízemí...

1. prosince 2008 v 23:14 | Mandie...Kikííís... |  ...moje kecy
...přesně tohle absolvoval dneska ve škole můj mobil, nekecám. :D A vydržel, až na to, že se rozpadli jednotlivý kousky od sebe, který sem si musela postupně sesbírat a složit. :D Neviděla jsem, jestli mě někdo sleduje, ale kdo mě viděl, musel mít dost. A funguje snad ještě líp než, předtím. Dobře, úplně stejně jako předtím. A prejže Sonáče nic nevydrží.
V sobotu na tom usínání to bylo celkem fajn, sice jsem při basketu málem chcípla a ještě teď mě bolí levej kyčel(je to ten nebo ta?), ale to se časem poddá. :D Celý nedělní odpoledne jsem seděla nad chemickou olympiádou, abych následně zjisitla, že to můžem odevzdat až příští týden. Ale aspoň už to mám za sebou.
Dneska jsem dostala z něminy tři 1, z chemie 1 , ale zase na druhou stranu jsem úplně podělala děják. Stáváj se i horší věci, ne? Hudebka+cvičení=OK. V knihovně jsem si půjčila asi tři knížky od R.F., tak na to jsem docela dsot zvědavá.

Poslední dobou tak různě přemejšlím.
Miluju ty chíle plný smíchu a štěstí. Do tý chvíle, než to všechno pozitvní někdo zničí. Ale není to tak strašný, jak si myslím. Jsou určitý věci, který by samo byli lepší v jiným stádiu, jenže to už by nebylo ono. Nebyla by to ta naše třída.
Jeden se jednou začne pořádně snažit a nakonec je mu vytknuto víc, než jindy, když se tolik nesnaží. Je to normální?
Co jsme to za rodinku? Mě spadne mobil z druhýho patra do přízemí, bráchovi spadne notebook na koleje. Mám štígro, že tam byl koberec, a on, že nejel vlak. :D
Já chci taky takový videa. Nebo aspoň nějaký, jakkýkoliv. Jedna podmínka ale je: naše. :D :)
Nevím, co chci a nechci, ani jestli budu něco dělat nebo ne. Kdo mi to řekne? Netuším. To je vskutku skvělej pohled od budoucnosti, ne?

1.prosinec...už jen chvilka do mých narozek, který budu mít už potvrzený i papírem. Blé, já nechci. Relativně blízko jsou už i Vánoce. A sníh? Nikde! :(

Už to tady balím, stejně už je přece jenom pozdě, pokud mám zejtra vstávat zavčas. :D Páčko.